Určitě jste již někdy zaslechli o kryptoměnách, hlavně Bitcoinu, který je dost často označován jako měna budoucnosti. Podstatná je jeho těžba, kterou realizujeme hlavně pomocí ASIC čipů nebo grafických karet, jejichž problematiku budeme řešit.
Začneme jednoduchou otázkou – co to vůbec grafická karta je? Grafická karta je součást počítače, jejímž úkolem je vytvářet grafický výstup na monitoru. Fajn, pojďme si to trošku ujasnit. Abychom nejdříve chápali, jak celá grafická karta funguje, měli bychom si uvědomit, co vlastně všechno obsahuje.
Začneme grafickým čipem. Laicky řečeno bychom ho mohli přirovnat ke klasickému procesoru, jedná se o jakýsi mozek grafické karty. Probíhají zde matematické operace, tedy zpracovávání informací. Obdobně jako klasický procesor se i tato součástka dost zahřívá, což se dá vyřešit chladičem. Při takovém množství informací si je občas potřebujeme někam odložit, právě proto má grafická karta operační paměť. Zkrátka to, s čím zrovna nepotřebuji pracovat odložím a poté se k tomu vrátím.
Aby mohlo všechno pěkně komunikovat, máme zde i sběrnici – standardně PCI-E. Je propojená se základní deskou. Jediné, co nám zbývá, je výstup. I těch máme několik, například HDMI, nejčastěji využíván pro televizory, dále pak VGA jako zástupce analogových výstupů (které se používaly hlavně u starších monitorů) nebo DVI výstup, který využíváme u LCD panelů či projektorů.
Kompletní sestavu máme, teď už můžeme řešit, jak pracuje. Operační systém vyšle informaci, že chce zobrazit fotografii kuřátka. Ještě si raději vysvětlíme, jak taková informace vypadá. Dáme si příklad klasiku full HD displeje s rozlišením 1920 * 1080 pixelů. Každý pixel na barevné obrazovce má tři základní barvy – modrou, zelenou, červenou a bitovou hloubku (počet jasů). Bitová hloubka obrazu může být různá, ale my si pro příklad dáme běžnou hodnotu 256. Každý pixel dostane jednu informaci, pro full HD displej je to 2073600 informací. Když si to hodně zjednodušíme, informace vypadá asi jako třetí pixel se má rozsvítit černě (0). Když se všechny pixely rozsvítí správně, dostaneme naši vysněnou fotografii kuřete. Ovšem my jsme nároční a nestačí nám fotografie kuřete, my chceme víc, chceme kuře, které se zrovna líhne. Jak ze statického snímku uděláme video? No, poměrně jednoduše, oklameme pozorovatele.
Podstrčíme mu těch fotek trochu víc. Zkrátka si přichystáme co nejvíc fotek kuřátka, začneme s fotkami vajíčka, poté přidáme fotografie, kde z vajíčka kouká hlavička a zakončíme to celým kuřátkem. Tyto fotografie musíme nacpat do co nejkratšího času, aby se střídaly tak rychle, že pozorovatel bude mít dojem, že nevidí snímky, ale souvislý celek. Počet snímků, které jsme nacpali do co nejkratšího času, nám udává hodnota FPS.
Teď si to celé zakomponujeme do naší grafické karty a nebudeme brát zásluhy jednotlivým komponentům. Máme tedy operační systém, který touží po fotografii kuřátka. Tento požadavek pošle na grafickou kartu, kde ho přijímá sběrnice. Ta informaci přepošle do grafického čipu. Ten začne plnit misi a krůček po krůčku plní jednotlivé pokyny. Dalo by se to přirovnat jako systém, který si zavádí zaneprázdnění lidé – prostě si to napíšou na lísteček a jdou krok po kroku, ovšem my nemáme papír, ale operační paměť. Když se všechny diodky rozsvítí, operační systém dostal svoje kuřátko v podobě fotografie či videa namísto číselných informací. Dále se pomocí výstupu převádí na obrazovku a už mimo operačního systému má i pozorovatel svoje kuřátko.
V úvodu jsme se dostali k těžbě kryptoměn, zde je důležitá jedna věc – musíme si ujasnit hlavní rozdíl mezi grafickým čipem a procesorem. Převedeme si to opět na běžný život – mamka je grafický čip a taťka je procesor. Taťka zadá úkol – dojeď k babičce a pomoz jí natřít plot, dojeď na nákup v Kauflandu, umyj okna v celém domě, a pak zadává mamka – seber si ponožku, co ti leží v pokoji na zemi., seber tužku, co leží vedle ní, roztáhni závěsy, napij se. Zkrátka zatímco taťka zadává náročné úkoly, mamčiny jsou mnohem jednodušší, na druhou stranu mamky úkolů může být mnohem víc. Když dostanu deadline do konce dne, pravděpodobně zvládnu maximálně pět úkolů, které mi zadal taťka, mamčiných zvládnu tisíce. A takhle přesně to funguje, procesor dělá mnohem náročnější úkony, ale zvládne jich méně, grafický čip dělá mnohem lehčí úkony, ale zvládá jich dělat tisíce naráz. Zpět ke kryptoměnám. Bezpochyby nejznámější kryptoměnou je Bitcoin. Má ovšem jeden hlavní problém – rychlost.
Těžba Bitcoinu skrz grafické karty je velmi pomalá a ve výsledku, když si odečteme základní kapitál, elektřinu a čas; zkrátka se nám to vůbec nevyplácí. K čemu nám vlastně všechny kryptoměny jsou? Nu, to je jednoduché, dá se s nimi standardně platit, případně je může uživatel skladovat- někdo drží v peněžence Bitcoiny, někdo si peníze zašije do polštáře. Má to ovšem mnohem více výhod, než jenom ty, že s tím můžete zaplatit pizzu, spoustu jejich vlastností můžeme vnímat jako výhody i nevýhody paralelně. Tak například, jako u každé měny i jejich kurz se pohybuje, ovšem zde hovoříme o trošku jiných číslech, během deseti let vzrostla cena Bitcoinu přibližně o 9 milionů procent. Nikdo ovšem neručí za to, že přes noc může jeho hodnota hodně klesnout. Všechny kryptoměny fungují na základě nabídky a poptávky. Vkládat větší částky do kryptoměn z Vás může udělat milionáře nebo bezdomovce. Jeden nikdy neví. Mimo jiné je jejich množství omezené. Dále tu máme jednu z nejpodstatnějších vlastností – decentralizace. Neexistuje žádná oficiální banka, ani centrální osoba.
Tím pádem za Vámi nemůže nikdo přijít a Vaše kryptoměny Vám zabavit. Jelikož těžba kryptoměn je validace transakcí, u čehož se generuje daná měna, teoreticky nemůže konkrétní osoba pohybovat s hodnotou dané kryptoměny, dokud nebude vlastnit většinu této měny.
Praxe ovšem říká něco jiného. Nedalo se nepovšimnout úplného zákazu kryptoměn na území Číny. Ovšem zahýbalo to nějak radikálně s kryptoměnami? Spíš ne. Máme tu jednoho člověka jménem Elon Musk. Tenhle člověk může sdílet prachsprostý tweet a trh se hýbe. Pokud zapojí i nějakou ze svých společností, je teoreticky schopen ovlivnit kryptoměny víc než celá Čína. Fascinující, že? Mezi další podstatnou vlastnost bychom mohli přidat jakousi anonymitu. Všechny transakce jsou veřejné, dají se bez problémů dohledat, ovšem má to jeden háček. Vidíte, kolik která peněženka právě odeslala peněz, ale čí je ta peněženka?
V tom spočívají výhody a nevýhody anonymity. Můžete si koupit nelegální látky, věci, otroky, to je vcelku jedno, co, podstatné je, že všichni ví, že daná peněženka si koupila otroka, ale nikdo netuší, kdo danou peněženku vlastní. Je to super, když chcete otroka, není to super, když jste otrok. V posledních slovech bych ráda objasnila krizi. Klid, toaleťák je pořád k dostání, ovšem trochu hůř jsou na tom čipy. Vše je samozřejmě spojeno s pandemií Covidu 19, když si všechny čipy nastrkáme do očkování, logicky potom nemáme co dávat do notebooků a aut. 🙂 Spousta zaměstnanců je v karanténě, je mnohem těžší dostat dodávky z Číny, uzavírání podniků… Zkrátka nejsou čipy, a když nejsou čipy, nebudou kompletní grafické karty, auta, notebooky, stolní počítače, elektronika celkově… Dalším z mnoha důvodů, proč nejsou grafické karty je i ten, že se během karantény spoustu lidí dostalo na homeoffice, zvýšil se nákup počítačů, notebooků atd.
Momentálně je snažší sehnat dražší grafickou kartu než tu pro obyčejné použití, jenomže spoustu lidí bylo zasaženo, co se týče pravidelných příjmů právě kvůli Covidu, takže si asi těžko dovolí kartu za 40 tisíc a dostáváme se do zajímavého koloběhu. Navíc se dost lidí rozhodlo těžit naše oblíbené kryptoměny, o kterých toho už víte dostatek, takže si můžete zapnout hlídacího psa na grafickou kartu ve vaší cenové relaci a hurá za bohatstvím (nebo na ulici :))
Nikola Tulaková, žákyně gymnázia
Garant projektu: Ing. Tomáš Bartůněk
